Přenosová soustava – transformovny elektrické energie.

Největší pozornost je věnována oblasti vodního hospodářství. V těchto transformovnách jsou provozována zařízení, která obsahují velká množství olejů ( nebezpečných látek). Ve vztahu k jejich provozování je proto stěžejní správné nakládání se srážkovými odpadními vodami. Vznikají potenciálně oplachem zařízení při provozování transformátorových jednotek a jsou ze záchytných jímek prostřednictvím průmyslové kanalizace odváděny a kumulovány v podzemních havarijních jímkách.
Když jsme po sérii pokusů zjistili, že sorbent Cinis působí jako katex, a lze jimi s výhodou odseparovat nepolární organické extrahovatelné látky (NEL – dnes reprezentované a dále v textu uváděné jako uhlovodíky C₁₀-C₄₀) a kationty, ihned jsme se zaměřili na jeho aplikaci právě v energetice a naše první kroky vedly k nejbližšímu partnerovi v Hradci u Kadaně společnosti ČEZ, a.s. DPS (dnes ČEPS, a. s.). Spolupráce probíhala úspěšně, bylo nám umožněno pracovat a experimentovat v reálném prostředí transformovny.

Nebyl to samozřejmě výzkum pro výzkum, ale v případě úspěchu i možnost jeho aplikace v řešení problémů se zaolejovanými vodami.

V roce 1992 jsme v transformovně Hradec u Kadaně pracovníkům rozvodny, Povodí Ohře a vodohospodářům z ONV Chomutov předvedli prototyp filtrační jednotky se sorbentem Cinis. Při zkušebním čištění zaolejované vody byla používána voda ze záchytné havarijní jímky. Ze všech odebraných vzorků byla hodnota obsahu uhlovodíků C₁₀-C₄₀< 0,2 mg/litr. Tento výsledek byl základem pro další etapu zkoušek. Byl dohodnut tříměsíční zkušební provoz s použitím univerzální filtrační jednotky se sorbentem Cinis. Tato jednotka byla vybavena minimální automatizací provozu. Kvalita vypouštěné vody byla měřena na přístroji Horiba. Výsledky obsahu uhlovodíků C₁₀-C₄₀ ve vyčištěné odpadní vodě trvale splňovaly povolený emisní limit 0,2 mg/litr.
Po vyhodnocení zkušebního provozu jsme byli požádáni o vypracování návrhu (projektu), který by řešil čištění zaolejovaných vod.

Jaká byla situace na této rozvodně?
Hlavním zdrojem odpadní vody byla oplachová srážková voda z technologie obsahující nebezpečné látky – olej (transformátorů, tlumivek a olejového hospodářství).
Čištění těchto odpadních zaolejovaných vod společnost doposud řešila prostřednictvím externího poskytovatele za pomoci mobilní čistírny typu EMA s diskontinuálním měřením kvality vyčištěné vody.

Dlouhodobý návrh řešení.

• Dešťová voda s obsahem oleje z oplachu transformátorů bude sváděna záchytnou jímkou pod transformátorem, dále odváděna průmyslovým kanalizačním potrubím do havarijní jímky a následně čištěna. Na stropě této havarijní jímky bude postaven temperovaný domek ČZV a vybaven technologií Cinis.

• Jak název napovídá, havarijní jímka slouží k zachycení srážkových oplachových vod včetně transformátorového oleje v případě havárie (destrukce) transformátoru. Důležitý je její objem, který musí splňovat určité předpisy. Z důvodu stálé připravenosti jímky k záchytu celého olejového objemu největšího transformátoru v případě jeho havárie musí být prakticky stále zajištěn akumulační objem. Tato okolnost nás nutila proces čištění automatizovat tak, aby čistírna pracovala kontinuálně a hladina v havarijní jímce byla udržovaná na minimální provozní hladině.

Podle našeho návrhu byla na transformovně Hradec u Kadaně postavena první ČZV v rámci ČEZ DPS a.s. (dnes ČEPS, a.s.) v roce 1993 (na obrázku vlevo již po rekonstrukce v r. 2011). Na obrázku vpravo je UFJ-5 při zkoušce čištění podzemní vody z vrtu.

Tento „revoluční“ počin a zejména dobré výsledky čištění měly za následek postupnou výměnu dosud používaných čistíren na bázi chemické úpravy odpadní vody – sorpce a chemisorpce (zařízení EMA, Aktibent) jednodušším systémem se sorbentem Cinis. Investor tím ušetřil nutnou trvalou obsluhu stávajících čistíren, odstranil práci s chemickými přípravky a zejména mohl proces čištění odpadní zaolejované vody plně automatizovat. V současné době tato technologie jednoznačně zapadá do jednotné koncepce společnosti ČEPS, a.s., a to celkové bezobslužnosti transformovny. Případné poruchy jsou signalizovány do řídícího systému nepřetržitého provozu (stálé služby) a včas zajištěno jejich odstranění.

Zajímavě se vyvíjel i přístup úředníků orgánů státní správy (ORP a KÚ) OŽP k naší technologii. Z počáteční nedůvěry, která pramenila z jejich dosavadních zkušeností se zařízeními EMA a Aktibent apod., bylo jejich požadavkem zpravidla vyčištěnou vodu akumulovat v jímce pro následnou kontrolu její kvality. Po provedeném rozboru obsahu C₁₀- C₄₀ a porovnáním jeho výsledku s povoleným emisním limitem v platném vodoprávním rozhodnutí byla tato voda vypouštěna do recipientu. Současně byl stanoven i roční zkušební provoz před kolaudací ČZV. Postupně se tato situace změnila. Orgány státní správy OŽP se o kvalitě čistícího procesu průběžně přesvědčovaly na základě předkládaných kvartálních výsledků, ze kterých bylo zřejmé, že emisní limity u vypouštěné odpadní vody z ČZV jsou mnohdy pod hodnotou měření a proto od těchto podmínek postupně upouští. O úspěchu aplikace technologie Cinis svědčí fakt, že v současné době je u energetických společností postaveno a provozováno 43 čistíren zaolejovaných vod s 80 filtračními jednotkami, které přežily bez újmy i havárie a požár transformátorů.